ZUŠ Teplice má 90 let!

29.03.2017 22:11


12.10. 16 08:05
 Řádně otřepané úsloví praví, že co Čech, to muzikant. Se skutečností tohle rčení už mnoho společného nemá, ale možná by se dalo trochu upravit: Co Čech, to žák hudební školy. Hudební vzdělávání má v naší zemi velmi dlouhou tradici, a zatím co jiné tradice berou za své, tato pořád trvá. Stále je dost a dost dětí, které chodí „na klavír“ nebo „do houslí.“ Důkazem toho je i Základní umělecká škola v Teplicích, která slaví už 90 let od založení a do starého železa se ani náhodou nechystá.

Krátký výlet do historie

V devadesátém roce svého trvání je teplická zuška úctyhodnou institucí, která vzdělává bezmála devět stovek uměnímilovných žáků, jimž se věnuje 45 učitelů. Její začátky byly ale daleko skromnější. Když 1. listopadu 1926 zahájila první školní rok, neměla ani vlastní budovu. Učilo se na dívčí měšťanské škole a ve škole na Metelkově náměstí. I přes respekt budící název Hudební škola Viléma Kurze byla z počátku vzdělávací nabídka této školy celkem chudá. Vyučoval se tu jen klavír a housle a výuku zajišťovali pouze dva pedagogové. Jedním z nich byl zakladatel školy Alois Sarauer, který zároveň působil jako inspektor hudebních škol na severu Čech. Sarauer je ale známý především jako významný hudební pedagog a autor Klavírní školy pro začátečníky. Po odtržení Sudet v roce 1938 byla činnost školy ukončena. Obnovila se v roce 1945, kdy škola také získala vlastní budovu. Dům v Chelčického ulici, který původně patřil německé evangelické církvi, kde sídlí dodnes. V roce 1961 byly hudební školy v Československu přeměny na lidové školy umění, jak se tehdy říkávalo: lidušky. Změna nespočívala jen v názvu. Ve školách se vedle hudby nově vyučoval také tanec, výtvarné umění a literárně dramatický obor. I teplická škola touto změnou prošla a v roce 1962 otevřela nové výtvarné oddělení pod vedením Vladimíra Šavla st., následoval taneční obor a literárně dramatický, o který ale nebyl valný zájem a nakonec byl v 90. letech zrušen úplně. Velkou změnu pak přinesl rok 1990, kdy byl liduškám navrácen školský statut a staly se z nich zušky. I teplická škola od té doby nese název Základní umělecká škola.

Víc talentů než místa

Jenže, co je po jméně. Důležité je, že škola existuje a že je o ni zájem. „Zejména v posledním desetiletí zájem dětí vzrostl. Je tak velký, že převyšuje kapacitu školy. Zatímco dříve jsme do nehudebních oborů přijímali děti jen na základě jejich zájmu, dnes už ve všech třech zřizovaných oborech-hudebním, výtvarném i tanečním, posuzujeme v rámci zápisu jejich talent a přijímáme jen ty, které mají k vybranému oboru dispozice a i tak se na všechny talentované děti místo prostě nedostane,“ říká ředitelka umělecké školy Jiřina Němcová, která v jejím čele stojí už 26 let. Oproti minulosti prý stoupl zájem o výtvarný obor, v hudebním oboru je zase čím dál tím oblíbenější zpěv a samozřejmě elektronické nástroje. Nejžádanější klavír a kytaru ale prý zatím neohrožují. Co je dnešním i někdejším žákům školy prý společné, je chuť a šikovnost. „A to navzdory tomu, že dnes se děti ve volném čase věnují více aktivitám, než dříve. Lákadel je mnoho, ale děti o nás mají stejně zájem a věnují se škole se zápalem,“ doplňuje Jiřina Němcová.

Teplická umělecká škola jako start k profesionální kariéře

Mnozí ze zmiňovaných šikovných žáků teplické umělecké školy zúročili dovednosti získané ve škole i ve své pracovní kariéře. V první řadě celá řada těch, kteří dnes na ZUŠ učí, byli v dětství jejími žáky. Jen namátkou třeba učitelky klavíru Jaroslava Wernerová, Alena Hejdová a Markéta Loskotová, flétnista Přemysl Chaloupka nebo výtvarnice Radka Müllerová a Milada Linhartová. Někdejší žáky teplické umělecké školy byste našli v Severočeské filharmonii, ale i v jiných tělesech, která se věnují hudbě vážné i „nevážné“, a to včetně zahraničí. Teplická škola se ale může pochlubit i obecněji známými žáky. Na housle se tu čil hrát jazzový houslista a herec Martin Zbrožek a výtvarný obor navštěvoval osobitý výtvarník Martin Velíšek, který například výtvarně spolupracoval na animovaných filmech podle knihy Jana Wericha Fimfárum. Žáci školy se také vždy dobře umisťovali na nejrůznějších soutěžích. V současnosti se škola může chlubit například mladou klavíristkou Sofií Popovou, která na soutěžích sbírá ceny jako houby. Teplická zuška své žáky také připravuje na talentové zkoušky na umělecké školy a nezřídka s úspěchem. „Vloni se například dařilo našim výtvarníkům. Hned několika z nich se podařilo dostat na architekturu, další byli přijati na AVU, na ústecký FUD a podobně,“ vypočítává ředitelka školy. Zároveň ale dodává, že i když je škola pyšná na své úspěšné absolventy, jejím posláním je především výchova amatérských hudebníků, tanečníků nebo výtvarníků: „Pomáháme dětem orientovat se v široké škále umění. Vychováváme z nich budoucí vnímavé návštěvníky koncertů a výstav. Zároveň je vedeme ke smyslu pro povinnost, sebeovládání, zodpovědnosti a umění překonat sám sebe, což jsou schopnosti, které se dají uplatnit i jinde, než v umění.“

Připomenutí devadesátky

Ale zpátky k devadesátému výročí. Škola si ho připomene hned několika akcemi. V první řadě slavnostním koncertem 20. listopadu v Domě kultury, kde se představí všechny soubory, orchestry a sbory školy a vystoupí i partnerské školy. Jednotlivá hudební oddělení pak uspořádají ještě své vlastní koncerty, na kterých zahrají i bývalí žáci. Výtvarníci budou mít během prosince velkou výstavu v teplickém zámku a připomenutí výročí zakončí lednový Společný koncert žáků a učitelů a vystoupení tanečníků. A co chystá škola do stovky? Plánů a přání je hodně. Škola trpí nedostatkem místa a tak se kromě budovy v Chelčického ulici učí také v budovách obchodní akademie a konzervatoře. Proto by si v první řadě přála konečně zrealizovat dlouho plánovanou půdní vestavbu, kde by vznikly další učebny a zkušebna pro orchestry. Snad to do té jubilejní stovky stihne.

Článek je převzatý z říjnového vydání měsíčníku REGIO.

—————

Zpět